Báseň č. 11

Dlaň bez prstů.

Déšť bez kapek.

Slzy bez očí.

Jsem to stále Já,

i když Eva ve své paměti přečetla všechny

staré prastaré kroniky a letopisy.

Tělo bez nohou.

Strom bez kořenů.

Měšc bez dukátů.

Jsem to stále Já,

i když Maří Magdalena v mém srdci zbila ze své cti

a skromnosti kříže pro ziskuchtivé šelmy.

Jehla bez nitě.

Klas bez zrní.

Pole bez kamení.

Jsem to stále Já,

i když Marie ve své duši na vimanu se proletěla

nad všemi mimozemskými kraji.

Slunce bez hélia.

Země bez měsíce.

Myšlenka bez písmen.

Nejsem to už Já,

i když E.T. se s mé minulosti dávno zasnoubil

s Hvězdnou Paní se zářící kobrou kol hlavy.